Kam se podle tebe za poslední dva roky posunula oblast cobotizace ve facility managementu?
Když to vezmu z pohledu technologií, tak nejzásadnější je, že se výrazně zlepšily navigační systémy robotů. Dnes už máme první stroje, které si mezi sebou sdílejí informace – průběžně aktualizují mapu prostředí a vyměňují si ji. To zvyšuje přesnost i efektivitu jejich provozu. Navíc úklidoví roboti dnes čistí mnohem lépe než dříve, což vede k vyšší kvalitě úklidu.
Jak si takovou komunikaci mezi roboty mohu představit?
Dříve jsme museli každý stroj zvlášť namapovat a pak mapy manuálně přenášet a upravovat. Dnes namapujeme jeden stroj a ostatní se jen „připojí“. Všichni sdílejí stejnou verzi a průběžně ji společně aktualizují. Například když jeden z nich narazí opakovaně na překážku, automaticky ji zapíše do mapy a ostatní se jí pak dokážou vyhnout.
A co samotný trh s roboty – sleduješ nějaký posun?
Ano, přibylo hodně nových výrobců. Často je to ale podobné jako v automobilovém průmyslu – velké značky navazují partnerství s čínskými nebo tchajwanskými výrobci. Z pohledu kvality servisu a náhradních dílů je pořád výhodnější spolupráce s evropskými partnery. Další oblastí je téma bezpečnosti, což bylo před dvěma lety spíše okrajovou záležitostí, dnes je to však klíčové téma. Zabezpečení robotů je pro nás zásadní. Zvažujeme, co je bezpečné, co už ne, a jak nastavit takový systém, aby se do něj nikdo nemohl na dálku “nabourat”, nebo ho zneužít. Samozřejmě záleží i na typu provozu – někde žádná citlivá data nejsou, jinde je potřeba důkladné zabezpečení.
Kdo tedy garantuje bezpečnost robotů, výrobce, nebo provozovatel?
Částečně výrobci, ale velmi často si roboty a jejich systémy přizpůsobujeme podle požadavků klienta. Zásadní roli tu hraje i cloud, ve kterém robot funguje. Dnes máme několik úrovní zabezpečení a klient si může vybrat:
- Základní variantu – robot pracuje v nativním prostředí s běžnými bezpečnostními parametry.
- Privátní cloud – data proudí skrze zabezpečené interní prostředí, což výrazně zvyšuje ochranu.
- Offline provoz – u některých klientů volíme režim, kdy robota po spuštění zcela odpojíme a funguje plně v offline režimu.
Přemýšlejí klienti již více nad automatizací, nebo je to stále hodně o edukaci?
Značná část klientů už v automatizaci vidí přínos – podobně jako řada konkurentů. Uvědomují si, že najít spolehlivé zaměstnance na úklidové pozice je stále náročnější. Až skončí válka na Ukrajině, může se situace ještě zhoršit kvůli odlivu pracovní síly. Je proto rozumné být připraven. V OKIN Facility se nyní zaměřujeme na suchý úklid, který je udržitelnější a efektivnější.
Co přesně znamená „suchý úklid“?
Zjednodušeně řečeno jde o formu vysávání. V současnosti používáme dvě metody. První z nich je obdobou klasického vysávání – nejprve dojde ke kartáčování povrchu a následně se uvolněné nečistoty vysají. Méně konvenční, ale právě vhodná metoda do industriálních prostor jsou roboti, kteří místo sání využívají odstředivou sílu, tzv „airflow“. Větší nečistoty odskakují od kartáče a menší se nesou proudem vzduchu. Tyto částice se zastaví u ventilátoru, který je chráněn HEPA filtrem. Zde se zastaví a odpadnou do odpadníku, který je často mnohem větší než běžný sáček. Tento systém je ideální pro prašnější a průmyslové prostředí.
Setkáváte se s tím, že klienti chtějí raději „mokrý úklid“?
Ano, někdy se setkáme s představou, že bez vody to není „dostatečně čisté“. Ale klienti, kteří dbají na udržitelnost, suchý úklid přímo vyžadují, neboť voda a chemie jsou dva zásadní problémy. Mycí stroje s 150–200 litrovou nádrží spotřebují během jediné noci i několik nádrží, takže finální spotřeba je veliká. Navíc ne vždy je to nutné. Ale opět je to o tom vyhodnocení vhodnosti prostor. Suchý úklid se nejvíce osvědčuje ve skladech s paletami nebo kartonovými obaly. Tam je suchý úklid efektivnější, levnější a šetrnější. V těchto prostorách není žádoucí vlhkost, protože voda by mohla poškodit zboží nebo narušit prostředí, které je záměrně odvlhčované. Navíc v extrémně prašném prostředí může mokré čištění vytvořit téměř bláto, které stroje zanáší.
Používáte suchý úklid i v kancelářích?
Ano. Tam často nasazujeme malé roboty, které mají rotační kartáče. Na rozdíl od klasických vysavačů, které berou jen povrch, dokážou tyto stroje pročesat zátěžový koberec do hloubky, vymotat vlasy a zachytit jemný prach pomocí HEPA filtru. I to přispívá ke kvalitnějšímu a zdravějšímu prostředí – třeba jako u našeho robota na centrále. Díky našim zkušenostem a znalostem vybíráme vždy správnou technologii podle typu prostoru. Neexistuje univerzální řešení, a právě v tom je naše výhoda. Umíme kombinovat technologie podle potřeb každého klienta.
V dřívějším článku jsme mluvili o designových bariérách pro autonomní roboty (ležící kabely na zemi, batohy položené vedle stolu). Začínají se budovy a interiéry přizpůsobovat potřebám strojů?
Z mého pohledu se toho zatím moc nezměnilo, ale přibylo výrazně více diskuzí ohledně „robot-ready“ budovách. Když si firmy staví nové sídlo, jsou dnes otevřenější debatám například o tom, že by měly mít úklidovou místnost, kde je možné robota čistit. Na to se dříve často zapomínalo. Bohužel kanceláře obecně stále nejsou pro roboty příliš přívětivé, řešíme židle, otevírání dveří apod. Technicky to řešitelné je, robot si například dokáže dveře otevřít, ale vyžaduje to instalaci elektrického otevírače, což je nákladnější než jen naprogramovat funkci. Program lze navíc snadno replikovat, zatímco otevírač je potřeba fyzicky osadit u každých dveří.
Takže ještě chvíli bude trvat, než budou budovy „robot-ready“?
Někteří architekti o tom skutečně začínají přemýšlet. Víme o několika projektech, které se v tomto duchu plánují. Ale majorita budov? To je otázka následujících 50 až 70 let, možná i více. Buď se tedy přizpůsobíme robotům, nebo roboty naučíme lépe zvládat stávající prostředí. Právě proto směřujeme k naší vizi humanoidů, která nabírá více na obrysech, protože dnes je již možné humanoida koupit.
Jak bys konkrétně humanoida využil ve facility službách?
Já osobně věřím humanoidům už roky. Taky proto mám již dlouho ve své prezentaci obrázek, kde začínáme kýblem a mopem a končíme humanoidem, který si ten kýbl a mop vezme. A ono to začíná být relevantní. Dnes už si humanoida můžete pořídit, byť zatím ne ve velkém. Jedna čínská společnost uvedla na trh model humanoida o výšce 160 cm, který má vyšší výkon a je možné ho naprogramovat. Byť toho v základu moc neumí (umí chodit, běhat, tleskat), tak jeho technické provedení je velmi působivé.
Nicméně ten největší přínos vidím v jednoduchých, opakovatelných úkolech. Například přijít do zasedací místnosti, sundat věci ze stolu, setřít prach, odsunout židle a otevřít dveře robotovi na úklid podlahy. To je reálný cíl. Naučit humanoida takový úkol může trvat 6–12 měsíců, ale jakmile se to povede, ostatní roboti si tu znalost převezmou. A najednou jich může být dvacet a všichni umí to samé co ten první.
Je náročné ho takový úkol naučit?
Zásadní slabinou je rozpoznávání objektů. Humanoid třeba neumí poznat rozdíl mezi plastovou a skleněnou lahví. A to je problém – protože neví, jak silně ji uchopit. Nedokáže ani určit, jestli je sklenice plná nebo prázdná. Navíc kamerové vidění zatím špatně snímá průhledné předměty.
Když se podívám na tvoji fotku s humanoidem, tak mě překvapuje, že má odosobněný obličej. Má to nějaký důvod?
To je záměr, protože lidé se obecně bojí humanoidů, kteří vypadají jako člověk.
Ještě bych zmínil, že také spolupracujeme s ČVUT, kde se zabývají tématikou humanoid-pečovatel. Nicméně já osobně se přikládáním k tomu, že humanoid patří do servisu, dělat činnost která je pro lidi rutinní či fyzicky náročná, a naopak díky tomu by mohlo vzniknout více lidí, kteří půjdu do pečovatelských služeb.
Nemůže se to jednoho dne obrátit proti nám?
Samozřejmě – stejně jako může být nebezpečné auto v nesprávných rukou. Je to o odpovědném přístupu. Ale jakmile zvládneme humanoidy, tak nás čeká další otázka: co bude dál? Možná klony lidí, kteří perfektně uklízí. To už opravdu připomíná sci-fi filmy – ale vývoj jde neustále dopředu.
Kam podle tebe robotizace směřuje v následujících dvou až třech letech?
Jednoznačně k humanoidům. Věřím jim – právě díky rostoucímu výpočetnímu výkonu a lepším schopnostem rozpoznávání obrazu. Myslím si, že je dokážeme během několika let přizpůsobit pro běžné servisní úkoly, jako je úklid, odnos předmětů nebo příprava prostoru. Jejich výhodou oproti klasickým jednoúčelovým robotům je právě víceúčelovost. Když jednoúčelový robot dokončí svou práci, zůstává stát. Humanoid ale může pokračovat dál – poslat ho mohu na jiný úkol. Investuji tedy do jednoho „mozku“, jedné logiky, ale využívám ji naplno v různých situacích.
Co bys poradil firmám, které o robotickém čištění uvažují, ale zatím váhají? Třeba proto že nemají dostatek informací?
Potkejte se s námi.
